Jaká hračka je nejbezpečnější

P-safeToy-enHD-AR1

Už jsem to říkala několikrát a řeknu to znovu. Nemám ráda slohové práce. Možná by to nebylo tak špatné, kdyby pokaždé nebylo tak blbé téma. Kdo má pořád vymýšlet všechny ty léky na rakovinu, otázky pro prezidenta nebo plány na výstavbu sci-fi železnic. Tak jak jsem se dnešní slohovky bála, tak to taky dopadlo. Tentokrát jsme měli psát o nejbezpečnější hračce. Jak to mám sakra vědět? Už jsem velká a s hračkami si dávno nehraji… No, asi budu muset nakonec stejně něco vymyslet, takže konec stěžování a pojďme na to.

Nejbezpečnější hračku je těžké najít. Existuje spousta hraček se všemi možnými bezpečnostními prověřeními a certifikáty, ale která je ta nej? Budu tedy asi muset mluvit ze své vlastní zkušenosti.

Kdybych měla vybrat nejbezpečnější hračku pro sebe, byla by to asi moje plyšová koala Bruno. Ne proto, že by měla nějakou superschopnost, zásobník plný nábojů nebo všechny hrany obroušené a chlupy přišité tak, že se nedají vdechnout. Řekla bych o ní, že je nejbezpečnější, protože se s ní cítím bezpečně. Bruna mám už od mala a myslím že jsem ho dostala snad ke druhým nebo třetím narozeninám. Hodně si toho se mnou prožil a mnohokrát mi pomohl když mi bylo nejhůř a zrovna nikdo nebyl na blízku.

Plyšák to není příliš velký, ale vejde se tak akorát do ruky pro obejmutí. Srst má černou s několika bílými flíčky – to jak mi kdysi v pokoji vystříklo Savo. Čumáček a očka už jsou ošoupané stářím, nicméně pořád vypadají dobře. Pacičky jsou malinkaté, ale vyrobené z jakéhosi speciálního materiálu, takže vzdáleně připomínají hrubou kůži. Dřív hračka i mluvila nebo spíš vydávala zvuky, ale tyhle časy už jsou dávno pryč a teď už je z Bruna jen ,,obyčejný“ plyšák.

Zamyslím-li se nad tím vším ještě jednou abych to tak nějak shrnula, není důležité, jak moc je hračka bezpečná nebo ne. Důležité je, a teď se budu opakovat, jak bezpečně se s ní cítíte vy.